Dnešní strip evidentně velmi svižně reaguje na včera představený první trailer k filmu Jurský svět, novému pokračování série Jurský park. Zápletka filmu se dle traileru točí kolem zcela nového dinosaura a ještě hrozivějšího dinosaura, kterého vědci v parku Jurský svět stvořili (a kterého nám trailer samozřejmě neodhaluje). Jeden z vědců se přímo v traileru chlubí tím, že stvořili lepšího dinosaura - což je výrok, který si na internetu vzápětí vysloužil nejednu posměšnou reakci na téma "ještě mnohem dinosaurovatějších dinosaurů". Je pochopitelně celkem jasné, že se tvůrci filmu snaží v tomto ohledu přesně v souladu s pravidly pokračování trumfnout původní snímek.

Muž v klobouku takového "lepšího dinosaura" prezentuje, mimo jiné slovy, že tyranosaurus je už přes dvacet let starý (původní film měl premiéru v roce 1993). Skutečné stáří tyranosaura je přitom samozřejmě nějakých v průměru 67 milionů let. Tento "lepší dinosaur" je podle něj děsivější, vražednější a chytřejší. Když ale dojde na samotné odhalení, je nám odhalen charakteristický přihlouple vyhlížející tyranosaurus z webcomicsu Dinosaur Comics, jehož je Randall velkým fanouškem. Tyranosaurus z tohoto webcomicsu má přitom do děsivého a chytrého zabijáka tak daleko, jak je to jen možné, jak ostatně sám dokazuje v mouseover textu.

Nemáme tušení, zda to je v dnešní době už potřeba vysvětlovat či zatím ještě stále ne, ale "Král vysílá své vojsko" je alespoň kdysi celkem populární dětská hra. Její účastníci se rozdělí do dvou družstev, která se postaví proti sobě a jejich členové se chytnou za ruce a vytvoří řetěz. "Král" každého z týmů pak následně vybírá jednoho "vojáka", který se rozběhne a pokusí se lidským řetězem soupeřů proniknout, respektive ho přerušit. Pokud se mu to podaří, získává jeho tým dle vlastní volby jeden ze dvou přetržených "článků" řetězu. Pokud se mu to ale nepodaří, stává se členem soupeřícího družstva.

Dnešní comics naznačuje, že takovým způsobem došlo i ke vzniku pohoří Himálaj - dva prehistorické kontinenty, Laurasie a Gondwana, z nichž se postupem času vytvořily kontinenty takové, jak je známe dnes, spolu hrály právě tuto hru a Gondwana se rozhodla vyslat proti Laurasii Indii. Ta vší silou narazila do Laurasie, ale ačkoliv její náraz dal vzniknout právě Himálaji, zcela logicky ve svém pokusu o přerušení soupeřova řetězu neuspěla.

Oceán Téthys, který zmiňuje mouseover text, je pak označení pro moře, které od sebe v období druhohor oddělovalo právě Laurasii s Gondwanou. Bylo pojmenováno podle řecké bohyně moří, dcery bohyně Země Gaie a boha nebe Úrana. Je podle ní pojmenován také jeden z měsíců planety Saturn.

Otázka, která je nám v dnešním stripu prezentována, vypadá jako poměrně nevinná otázka na kousku papíru, jakou by si mohli mezi sebou posílat školáci - i její poněkud dětinská forma s možnostmi "Ano/Ne" a také stylizace finální odpovědi v mouseover textu tomu nasvědčují. Třetí možnost tak působí poněkud úsměvně nepatřičně.

Celý strip má ale ještě humornější další úroveň, kterou ocení zejména fanoušci díla Isaaca Asimova. Je totiž zcela evidentní, že celý strip včetně mouseover textu naráží na jeho povídku z roku 1956 s názvem Poslední otázka, ve které se lidstvo v různých fázích vývoje za různých okolností ptá svého nejdokonalejšího počítače, původně zvaného MultivAC (zvýrazněné AC, které jako jediné zůstává v názvu všech inkarnací počítače v průběhu věků, znamená Analog Computer, tedy "analogový počítač"), na to, zda je možné zvrátit ve vesmíru setrvalý nárůst entropie a tedy i zabránit jeho nevyhnutelnému konci. Všimněte si mimochodem paralel se Stopařovým průvodcem po Galaxii - je celkem pravděpodobné, že se právě touto povídku Douglas Adams částečně inspiroval. A ačkoliv MultivAC k odpovědi nakonec dospěje (ale k jaké a za jakých okolností, to samozřejmě nebudeme prozrazovat - i kdy mouseover text leccos naznačuje), do té doby vytrvale odpovídá takřka stejnou větou, která figuruje i v dnešním stripu.

Dnes jen velmi stručná poznámka k mouseover textu - pokud neznáte Dvorakovu klávesnici, vězte, že jde o alternativní rozložení klávesnice psacího stroje a potažmo tedy počítače, určené pro anglický jazyk (navzdory česky vyhlížejícímu jménu - jejím autorem nicméně je vzdálený příbuzný našeho Antonína Dvořáka). Toto rozložení na rozdíl od běžné QWERTY klávesnice bere v potaz frekvenci konkrétních písmen v anglickém jazyce a ta nejfrekventovanější umísťuje na co nejvýhodnější pozice pro psaní všemi deseti. Z toho důvodu je často považována za velice efektivní pro rychlé psaní, i když výsledky nejsou zcela jednoznačné (existují písaři, dosahující na běžné klávesnici srovnatelných výsledků).

Ačkoliv by se mohlo zdát, že dnešní strip je míněný veskrze vážně, je-li mezi přítomnými chemik, patrně se v lepším případě směje, v horším chytá za hlavu. Randall nám tu totiž předkládá alternativní verzi chemie, která s tou skutečnou nemá příliš mnoho společného. V Randallově typografické chemii se počet vazeb, které je schopen atom nějaké látky vytvořit s jinými atomy, řídí počtem volných konců znaku jeho chemické značky. Vodík tak je podle něj schopen tvořit čtyři vazby, protože písmeno H má dohromady čtyři volné konce (dva na každé nožičce), uhlík vazby dvě a kyslík vazbu žádnou.

To samozřejmě nemá pranic společného s realitou, kde tedy bohužel (bohudík?) patrně nenajdete krystalický vodík (zatímco krystalický uhlík ano), ale naštěstí v ní naopak poměrně často (alespoň na Zemi) najdete molekulu O2, pro náš život poměrně zásadní. Stejně tak třeba existence vody by v souladu s Randallovou typografickou chemií byla nemožná. Ve skutečnosti se množství možných vazeb prvku řídí počtem volných valenčních elektronů - vodík má jeden, uhlík čtyři a kyslík dva. I proto sice skutečně existuje molekula se vzorcem C2H, ovšem nemá ve skutečnosti strukturu C-H-C, jak je naznačeno ve stripu, ale C-C-H (protože atom vodíku není schopen navázat dva další atomy, pouze jeden), a jméno "mydran" je zcela smyšlené.

Mouseover text pak klasicky celou myšlenku typografické chemie rozvádí upozorněním na existenci bezpatkových a patkových sloučenin, stejně jako v typografii existují patková a bezpatková písma. Patková písma by měla mnohdy výrazně větší počet oněch "volných konců" (kterým se jistě v typografii nějak odborně říká), například v případě velkého H by to bylo celkem osm volných konců, a "patkový vodík" by tedy byl schopen vazby s celkem osmi dalšími atomy.

Jedním z úkolů misí Apollo 11, 14 a 15 během přistání na Měsíci bylo umístit tam několik koutových odražečů (zjednodušeně řečeno velkých odrazek, podobných těm, jaké najdeme na autech nebo kolech), určených k přesnému měření vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Je sice velice nepravděpodobné (a to opravdu VELMI), že by se hrdinovi dnešního stripu podařilo některý z těchto odražečů letmým výstřelem trefit, stejně jako to, že by výstřel z jeho blasteru měl dostatečnou energii, aby dokázal i po cestě na Měsíc a zpět někomu jakkoliv ublížit, ale tím si hezký vtip nebudeme kazit.

V mouseover textu pak Randall zmiňuje, že onen výrok pronáší rychle. To je od něj rozhodně velmi rozumné, chce-li, aby jeho potenciální protivník věděl, co ho zasáhlo v případě, že by se Randall trefil, neboť za předpokladu, že se výstřel z blasteru pohybuje rychlostí světla, se na místo, odkud byl vystřelen, vrátí za zhruba dvě a půl sekundy.

Racková jednotka z názvu dnešního stripu nemá nic společného s vodními ptáky, ale se skříněmi, používanými pro montáž počítačové a další techniky, tzv. racky (čteno "reky"). Do těchto skříní se technika montuje na montážní kolejnice, jejichž rozměry a rozteče jsou standardizovány. Od toho se odvozuje ona zmíněná "racková jednotka", která představuje nejmenší prvek, jaký je možné do těchto kolejnic namontovat. Ten je široký 19 palců a jeho výška je 1.75 palce (přičemž pokud se mluví o rackové jednotce, obvykle se tím myslí právě výška, protože šířka je vždy oněch 19 palců). Veškeré prvky, určené pro montáž do racků, pak mají rozměry udávané v násobcích rackových jednotek.

Muž v klobouku v dnešním stripu přichází s poznáním, že rámečky, které používají včelaři v takzvaných Langstrothových úlech a na kterých včely budují své plástve, mají velice podobné rozměry a jsou tedy (při troše snahy) zaměnitelné. Nejzásadnějším rozdílem je to, že rámečky v úlech jsou určené ke svislému zavěšení, zatímco technika do serverových racků se montuje vodorovně - ale poradit si s touto odlišností by nebylo příliš komplikované.

Muž v klobouku byl tímto zjištěním evidentně nadšen natolik, že pronikl do datacentra společnosti Google a pokusil se zde takový úl vytvořit, podle všeho s úspěchem, než ho vyvedla ochranka. Podle všeho se ale tímto neúspěchem nehodlá nechat odradit a plánuje nalezení jiného datacentra, kde by svůj vysněný úl mohl provozovat, neboť, jak poznamenává, hostingové podmínky pro servery obvykle úly vůbec nezmiňují.

Mouseover text pak upozorńuje na další věci, které v těchto podmínkách obvykle zmíněny nejsou (a ani v jednom dnešním případě to asi není přílie překvapivé).

Lukův nový světelný meč, který Darth Vader v této alternativní verzi scény z filmu Návrat Jediho obdivuje, se chová poněkud méně jako filmové světelné meče a poněkud více tak, jak by se asi nějaký takový laserový paprsek doopravdy choval - to znamená, že jeho délka není ničím omezená a pokračuje teoreticky nekonečně daleko. Soudě podle rozruchu, který zapnutí světelného meče způsobilo v posledním panelu dnešního stripu, je to provázeno očekávatelnými nepříjemnostmi...

Mouseover text pak odkazuje na gama záblesk GRB 080319B, pozorovaný v roce 2008 astronomy. Tento gama záblesk byl neobvyklý tím, že ho bylo možné pozorovat i pouhým okem. Randall se snaží naznačit, že jeho původcem byl právě tento netradiční světelný meč Luka Skywalkera.

Skládání proteinů je proces, při kterém proteiny získávají svou požadovanou funkční podobu. Proteiny jsou ve své původní podobě neuspořádané a teprve složením získají svou správnou podobu. To, jakým způsobem se protein poskládá, má zásadní vliv na jeho funkci - nesprávně poskládaný protein může v organismu být zcela neaktivní, ale v některých případech mohou působit jiným způsobem, než by měly, případně mohou být vyloženě nebezpečné. Předpokládá se také, že nesprávně složené proteiny jsou příčinou některých neurodegenerativních onemocnění. Skládání proteinů je také hlavní náplní poměrně oblíbených distribuovaných výpočetních systémů typu Folding at Home

Dnešní strip ve snaze osvětlit náročnost problematiky skládání proteinů laikovi nabízí přirovnání skládání proteinů ke skládání papírových origami (na obligátním příkladu jeřába). I v případě origami je třeba papír poskládat velice přesně a pečlivě, jinak nebude výsledné origami příliš dobré, případně se ho tvůrci vůbec nepodaří dokončit. Bioložka v dnešním stripu přirovnává obtížnost skládání proteinů ke snaze poskládat z papíru skutečného živého jeřába. Dotaz na možnost stříhání naráží na jedno ze základních pravidel poctivého origami - totiž že stříhání je mezi skalními příznivci origami považováno za podvádění. Bioložka v comicsu na tento dotaz odpovídá, že stříhat je možné, pokud si ale tazatel bude schopen poskládat proteázu - tedy enzym, s jehož pomocí je skutečně možné proteiny obrazně řečeno velmi specificky a v závislosti na konkrétním enzymu "stříhat", tedy štěpit.

Mouseover text pak dále pokračuje v origami analogii - stejně jako lze klasické papírové origami často nějakým způsobem rozhýbat zataháním za specifickou část skládačky, i tady skládající biolog poněkud dětinsky přinejmenším obrazně tahá za jeden konec proteinu (který má dva konce - N-konec a C-konec) a pozoruje změny podoby celého proteinu.

Randall v dnešním stripu navrhuje efektivní způsob, jak si dělat záměrnou legraci (respektive lézt jim na nervy) hned ze dvou často velmi pedantských skupin - z lingvistů a Trekkies tím, že budete v řeči či textu důsledně zaměňovat slova "Dat" a "Data". "Dat" je jméno androida ze seriálu Star Trek: Nová generace a jako takové se používá v jednotném čísle mužského rodu životného. Slovo "data" pak samozřejmě označuje souhrn informací a používá se obvykle v množném čísle rodu středního neživotného. U slova "data" je pak zajímavé to, že dnes bývá často považováno za slovo pomnožné, tzn. používaná vždy v množném čísle. O tom by se ale dalo do jisté míry diskutovat - jednotné číslo od slova "data" v češtině technicky vzato existuje a zní "datum", ovšem v tomto kontextu se běžně nepoužívá (asi těžko někoho uslyšíte prohlásit, že například "získal první datum do své práce" a pokud ano, patrně to pochopíte poněkud jinak), čili zpětně není od věci slovo "data" skutečně za pomnožné v tomto kontextu považovat.

A mimochodem, když už o tomhle slově hovoříme - vezmeme-li si slovo "datum" ve smyslu "kalendářní údaj", pak množné číslo od něj zní právě "data", nikoliv "datumy".

Mouseover text pak vybízí k vědomému vykonávání dalšího jazykového nešvaru, tedy k hyperkorektnosti. Jako hyperkorektnost se označují případy, kdy někdo udělá jazykovou chybu ve snaze vytvořit zdánlivě spisovnou verzi nějakého ve skutečnosti zcela korektního slova či slovního spojení. Mouseover text sám obsahuje (záměrně!) slovní spojení "by jste", jeden z nejrozšířenějších případů hyperkorektnosti v českém jazyce - lidem, kteří se tohoto jazykového prohřešku dopouštějí, se zdá "by jste" spisovnější než správné "byste" a obvykle nemají tušení, že ve snaze o správné psaní páchají dost nepěknou chybu. Mezi další hyperkoretní výrazy patří například "oběma rukami" (působí spisovněji než správné "oběma rukama" - ale pozor na případy jako "ručičkami" a "ručičkama" nebo "nohami" a "nohama", kdy začíná hrát roli také životnost podmětu) nebo slovo "dvěmi" či "oběmi" (správně vždy "dvěma" a "oběma"). Hyperkorektní sklony má také poměrně často hovorová "moravština", což nezřídka vede k pocitu, že "na Moravě se mluví spisovněji než v Čechách".