Ačkoliv by se mohlo zdát, že dnešní strip je míněný veskrze vážně, je-li mezi přítomnými chemik, patrně se v lepším případě směje, v horším chytá za hlavu. Randall nám tu totiž předkládá alternativní verzi chemie, která s tou skutečnou nemá příliš mnoho společného. V Randallově typografické chemii se počet vazeb, které je schopen atom nějaké látky vytvořit s jinými atomy, řídí počtem volných konců znaku jeho chemické značky. Vodík tak je podle něj schopen tvořit čtyři vazby, protože písmeno H má dohromady čtyři volné konce (dva na každé nožičce), uhlík vazby dvě a kyslík vazbu žádnou.

To samozřejmě nemá pranic společného s realitou, kde tedy bohužel (bohudík?) patrně nenajdete krystalický vodík (zatímco krystalický uhlík ano), ale naštěstí v ní naopak poměrně často (alespoň na Zemi) najdete molekulu O2, pro náš život poměrně zásadní. Stejně tak třeba existence vody by v souladu s Randallovou typografickou chemií byla nemožná. Ve skutečnosti se množství možných vazeb prvku řídí počtem volných valenčních elektronů - vodík má jeden, uhlík čtyři a kyslík dva. I proto sice skutečně existuje molekula se vzorcem C2H, ovšem nemá ve skutečnosti strukturu C-H-C, jak je naznačeno ve stripu, ale C-C-H (protože atom vodíku není schopen navázat dva další atomy, pouze jeden), a jméno "mydran" je zcela smyšlené.

Mouseover text pak klasicky celou myšlenku typografické chemie rozvádí upozorněním na existenci bezpatkových a patkových sloučenin, stejně jako v typografii existují patková a bezpatková písma. Patková písma by měla mnohdy výrazně větší počet oněch "volných konců" (kterým se jistě v typografii nějak odborně říká), například v případě velkého H by to bylo celkem osm volných konců, a "patkový vodík" by tedy byl schopen vazby s celkem osmi dalšími atomy.