Vtip dnešního stripu se, jako v případě spousty jiných xkcd, ukrývá primárně v mouseover textu. Ve stripu samotném vidíme, jak muž v baretu nafukuje počítač foukáním do napájecí šňůry. To je samozřejmě ve skutečnosti nesmysl, to snad není ani třeba zmiňovat. V souladu s pravidly kreslených grotesek pak takto nafouknutý počítač kamsi odlétá. Ani to by v praxi nebylo možné, minimálně ne za předpokladu, že je muž v baretu člověk (čímž si pravda nemůžeme být příliš jistí) - vzduch, který vydechujeme, je těžší než vzduch kolem nás, takže ústy nafouknutý předmět se nikdy samovolně vznášet nemůže.

Mouseover text nicméně s dějem stripu samotného dále pracuje v narážkách na unixové operační systémy. V těchto systémech je prakticky vše přístupné v podobě souboru na vašem "disku" - včetně valné většiny hardwarových zařízení, která jsou obvykle přístupná pod různými názvy v adresáři /dev (zkratka od "device", tedy "zařízení"). Mouseover text proto radí, abyste v situaci, kdy by vám někdo počítač takto nafouknul, použili utilitu gzip (tedy skutečně existující a v unixovém světě velmi rozšířený komprimační program) a s její pomocí zmenšili objem (tzn. zkomprimovali) vzduchu v počítači, respektive v zařízení /dev/inside (tedy něco jako "/dev/vnitřekpočítače"). Dlužno podotknout, že zařízení /dev/inside si Randall vymyslel, ve skutečnosti neexistuje.

Následně doporučuje použít rouru a získaný balík zkomprimovaného/stlačeného vzduchu přesměrovat na zařízení /dev/input a profouknout si tak klávesnici. Roura je v počítačové hantýrce výraz pro nasměrování výstupu dat z jednoho místa (výstupu programu, příkazu, zařízení...) na vstup místa druhého a je to tedy skutečně zcela platný koncept. Stejně tak skutečně existuje i zmíněné zařízení /dev/input, které pod sebou sdružuje nejrůznější vstupní zařízení, včetně zmíněné klávesnice. Podle Randalla by tedy přesměrováním tohoto zkomprimovaného vzduchu do klávesnice mělo dojít k jeho úniku z počítače s vedlejším efektem vyčištění klávesnice. Protože klávesnice bývají obvykle dost špinavé, doporučuje Randall chránit si při tomto úkonu zrak před vylétávajícími nečistotami.

Dnešní comics si dělá legraci z fenoménu superúplňku. Jedná se o termín, kterým v poslední době (poprvé se objevil před pár lety) začala senzacionalistická média označovat úplněk, který shodou okolností nastane ve chvíli, kdy je Měsíc na své mírně eliptické dráze Zemi nejblíže (je takzvaně v přízemí, jinak též perigeu - neplést s domovním přízemím).

Navzdory svému velkolepému pojmenování a mediální prezentaci ovšem není "superúplněk" ničím příliš výjimečný - měsíční kotouč "superúplňku" se nám na obloze jeví jen o zanedbatelných 14 procent větší, než v případě jevu zcela opačného, tedy úplňku, který nastal v nejvzdálenějším bodě měsíční dráhy, tedy odzemí neboli apogeu. Současně se může jevit až o 30 procent jasnější. Ani jedno ovšem nejsou hodnoty, které by byly lidské smysly schopny spolehlivě rozpoznat - pokud se na superúplněk podíváte a bude se vám zdát větší a zářivější, je to spíše kombinací aktuálních atmosférických podmínek, placebo efektu a případně také (dosud ne zcela vysvětleného) optického klamu, při kterém se nám měsíc na obloze blízko obzoru zdá podstatně větší, než je-li na obloze vysoko. Nárůst zdánlivé velikosti měsíčního disku "superúplňku" je schopna dostatečně spolehlivě odhalit pouze fotografie.

"Superúplněk" dokonce ani není ničím výjimečný - nezřídka (jako třeba letos) nastává úplněk v přízemí dokonce několikrát do roka.

Bohužel se zdá, že se termín "superúplněk" se už zabydlel ve slovníčku jak médií, tak astrologů, věštců a jiných podvodníků (například photoshopových "fotografů", kteří v období "superúplňku" násobí své úsilí zaplavit internet mizernými fotomontážemi obřích úplňků do nejrůznějších snímků), takže se ho bohužel patrně jen tak nezbavíme.

Mouseover text pak absurditu celého konceptu superúplňku demonstruje ještě narážkou na Spider-mana, který přinejmenším ve filmové trilogii Sama Raimiho dokáže ze zápěstí střílet pavučiny (v comicsu a rebootu je ovšem střílí ze speciálního zařízení, které si sám sestrojil a v němž mu mimo jiné může také dojít náplň), a ve všech svých verzích pak je navíc schopen udržet se snadno na jakémkoliv povrchu a jeho "pavoučí smysl" ho upozorňuje na blížící se nebezpečí. Spider-man inspirovaný superúplňkem je na tom evidentně poněkud hůře...

Dnešní comics naráží na Facebookem nedávno zveřejněnou informaci, že v rámci svého výzkumu schovával uživatelům příspěvky z jejich streamu. Kolem této informace se zdvihla poměrně bouřlivá diskuse, v níž někteří nazývali počínání Facebooku neetickým, navzdory skutečnosti, že podobné filtrování Facebook bohužel provozuje už poměrně dlouhou dobu a příliš se tím netají.

(Sami o skrývání a filtrování Facebookových feedů ostatně víme své - naše posty na Facebooku se dostanou často jen ke zlomku těch, kteří nás sledují - pokud bychom toto množství chtěli zvednout, museli bychom Facebooku zaplatit, což jednak učinit nemůžeme a jednak ani nechceme, čistě z principu. Opět bychom tedy jednou chtěli zdůraznit, jak důležité pro nás je, pokud naše posty na FB sdílíte dál, nebo jim alespoň dáte Like - samozřejmě za předpokladu, že se vám líbí.)

Mouseover text pak zdůrazňuje absurdnost celé situace, kdy Facebook má technicky vzato přístup ke spoustě našich soukromých informací, zná naše zájmy i způsoby chování a uvažování, ale současně bychom v případě, že bychom chtěli nahlédnout do kódu, který nám informace na FB předkládá a filtruje, pravděpodobně narazili na skutečnost, že tento kód je soukromým vlastnictvím Facebooku a my nemáme nejmenší právo do něj nahlížet...

Dnešní comics je technicky vzato porovnáním povrchové plochy všech těles ve Sluneční soustavě, pokud bychom jejich povrch roztáhli do roviny. V porovnání z tohoto důvodu chybí tělesa bez pevného povrchu, tedy jednak Slunce samotné a pak samozřejmě také planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Tyto planety sice mají pevné jádro, ovšem jejich povrch je plynný a proto nebyl v obrázku zahrnut. Kromě toho je ovšem třeba poznamenat, že v případě Země je započítán také povrch oceánů, ovšem můžeme argumentovat tím, že i pod hladinou oceánů se stále nachází pevný povrch.

Celý obrázek je zajímavý také tím, že všechna tělesa, kterou jsou v něm uvedena jménem, dosáhla takzvané hydrostatické rovnováhy, což znamená, že mají tvar (přibližně) koule. Ve Sluneční soustavě existuje jediný další objekt v hydrostatické rovnováze, který na obrázku není výslovně uveden, a tím je Saturnův měsíc Mimas. Jelikož plocha povrchu tohoto měsíce je zhruba 490 tisíc čtverečních kilometrů, zdá se (i na základě dalších náznaků), že si Randall při vytváření tohoto obrázku zvolil jako hraniční hodnotu pro specifické uvedení daného tělesa plochu povrchu 500 tisíc kilometrů čtverečních.

Jednotlivá tělesa jsou na obrázku obvykle sdružována víceméně tak, jak k sobě patří (například měsíce jedné planety se nacházejí ve své blízkosti). Jednou ze zajímavostí (odkazující se i na předchozí odstavec) je nepopsané území napravo od Neptunova měsíce Tritonu. Je poměrně pravděpodobné, že k vynechání jeho popisku došlo omylem a že má představovat Neptunův měsíc Proteus s povrchovou plochou zhruba 550 tisíc čtverečních kilometrů. Na druhou stranu, Proteus nevyhovuje podmínce hydrostatické rovnováhy, takže na základě tohoto předpokladu by naopak na obrázku samostatně uveden být neměl. Pravdu, oč se jedná a jak k tomu došlo, zná asi jen Randall.

Mouseover text nás pak upozorňuje na poněkud překvapivou skutečnost, totiž že Randall (alespoň dle tohoto textu) nekreslil celý obrázek jako infografiku, ale jako plán toho, co bychom měli udělat - tedy sešít k sobě povrch všech těles Sluneční soustavy. Zmínka o Seattlu přitom samozřejmě odkazuje na slavnou věž s názvem Space Needle, tedy doslova "Kosmická jehla".

Dnes asi jen drobná poznámka - List Erikson a Vinland, které zmiňuje mouseover text, odkazují na skutečného vikingského mořeplavce Leifa Eriksona, podle všeho prvního Evropana, jenž dosáhl břehů Severní Ameriky, kterou pojmenoval "Vinland". (A ano, v angličtině ten vtip s jeho jménem funguje o něco lépe. Randall se nám poslední dobou těmi dvojsmysly a slovními hříčkami patrně za něco mstí...)

Nejsme si jisti, je-li to vůbec potřeba vysvětlovat, nicméně - celý dnešní strip je jakýmsi inverzním příběhem Supermana, který byl svými rodiči z planety Krypton těsně před jejím zničením odeslán k nám na Zemi. My tu sledujeme jiný pár, který své dítě vyšle směrem přesně opačným. Ve čtvrtém panelu comicsu se jeho kosmická loď dokonce přímo míjí s tou Supermanovou.

Mouseover text pak paroduje proslov Supermanova otce, ve kterém svému synovi vysvětluje, že následkem odlišných podmínek na Zemi zde získá pozoruhodné schopnosti. Ústřední postava dnešního stripu na tom zřejmě bude podstatně hůře, i když ji to asi s ohledem na nadcházející explozi Kryptonu nebude trápit příliš dlouho...

Opět jeden ze stripů, které se do češtiny překládaly nesnadno, protože je jeho pointou nepřeložitelný dvojsmysl (ale tentokrát i z dalšího důvodu). Pokusili jsme se tedy nalézt alespoň trochu adekvátní a náhradu, která používá dvojsmysl trochu jiný.

Samotný monolog, který se v tomto stripu objevuje, pak odkazuje na básnické metrum, konkrétně na jeho jednotku, tedy stopu. Žena v comicsu svého partnera instruuje k tomu, aby společné něžné chvilky zahájil opakováním verše "příběh vody řeka chápe", který používá (nebo v to alespoň upřímně doufáme...) trochejské metrum, tedy dvouslabičnou stopu, kdy první slabika je přízvučná a druhá nepřízvučná. Následně by měl přejít k metru jambickému veršem "zbavím věcí cenných druhé", které je opět dvouslabičné, ale důraz je přesunut na slabiku druhou, a vše pak touží zakončit veršem "veršuje jablečný škorpión", používajícím metrum daktylské, tedy přízvučnou slabiku, následovanou dvěma nepřízvučnými.

V mouseover textu pak požaduje ještě něžné zašeptání slova "anapest", což je název dalšího možného metra, ovšem slovo "anapest" samo o sobě do tohoto metra nepatří, jedná se o daktyl.

Jelikož je ale chápání básnického metra autory překladu velice omezené (byť se v praxi psaní veršů občas věnujeme, činíme tak zcela pocitově, nikoliv s učebnicí prozodie v ruce), je docela dobře možné, že jsme převod původních anglických veršů do češtiny v tomto comicsu nějak výrazně popletli (zejména v případě pro češtinu poměrně netypického jambu si nejsme příliš jisti). Pokud se tak stalo, pak se velice omlouváme.

Dnešní strip je odkazem na takzvanou velkou Fermatovu větu, jedné z nejslavnějších matematických vět. Matematik Pierre de Fermat v 17. století poznamenal na okraj knihy Aritmetika, že pro daný problém "...objevil tak podivuhodný důkaz, že tento okraj je příliš malý, než aby se do něj vešel". Tento důkaz nicméně poté neuvedl nikde jinde a je velice pravděpodobné, že ho ve skutečnosti vůbec neobjevil. K prvnímu úspěšnému důkazu daného matematického problému došlo až o několik set let později, konkrétně v roce 1994.

Autor poznámky na okraji v dnešním stripu se pokouší o něco podobného. Ve své poznámce tvrdí, že objevil důkaz o tom, že jakékoliv informace je možné nekonečně zestručnit, ovšem v okamžiku, kdy dospěje k tvrzení, že je okraj příliš malý, než aby se tam tento důkaz vešel, si evidentně uvědomuje, že se oba tyto výroky navzájem vylučují.

Mouseover text pak odkazuje na Shannonův-Hartleyho teorém z informační teorie, který definuje maximální možnou rychlost přenosu informací. Změnit velikost fontu, tak jak mouseover text navrhuje, ve skutečnosti samozřejmě nedává pražádný smysl.

Nadace The Long Now, zmiňovaná v dnešním stripu, skutečně existuje a skutečně se snaží svými aktivitami podporovat lidské konání s dlouhodobějším výhledem, než v jakém obvykle uvažujeme. Například (jak už bylo zmíněno v jednom z předchozích stripů) navrhují pro zápis letopočtu používat více než jen čtyři číslice.

Stejně tak samozřejmě existuje i Brian Eno, který je skutečně jedním ze spoluzakladatelů této nadace, a existuje také snaha vytvořit zmíněný "civilizační manuál". Jen pravděpodobně obsahuje poněkud odlišné texty, než naznačuje dnešní strip.

Mouseover text pak odkazuje na knihu, obsahující novelizaci slavné epizody původního Star Treku, ve které došlo k prvnímu televiznímu polibku mezi bělochem (Kirkem) a černoškou (Uhurou), který se tak zapsal do televizní historie.

Vysvětlení tohoto stripu bude asi pro naše stránky poněkud kontraproduktivní, jelikož jeho vznikem v podstatě nepřímo sdělujeme, že naše čtenáře opravdu hodně nenávidíme, nicméně tedy...

Kerning je typografický pojem, který označuje úpravu mezer mezi konkrétními znaky tak, aby výsledek působil vizuálně příjemněji. Pokud by mezi jednotlivými znaky byly vždy stejné rozestupy, nepůsobil by výsledný text tak dobře. Dnešní profesionální počítačové fonty obvykle obsahují takzvané kerningové páry, tedy definice mezer mezi konkrétními dvěma znaky, vyskytnou-li se v textu vedle sebe. Stejně tak moderní počítačové programy většinou odvádějí poměrně dobrou práci, co se kerningu týče, ovšem protože s nimi současně mnohem častěji pracují méně zdatní lidé s horším vizuálním citem, není výjimkou narazit na nápisy a texty s opravdu poměrně dost špatným kerningem. Rozpoznávání špatného kerningu přitom, jak vtipně ilustruje tento strip, patří mezi jednu z věcí, které, jakmile o nich víte, vás jsou schopny velmi spolehlivě iritovat - například proto, že jsou poměrně spolehlivým důkazem toho, že se díváte na práci typografického ignoranta, nebo proto, že jsou k vidění skutečně až překvapivě často.

Na práci typografických ignorantů pak odkazuje i mouseover text. (Budiž nám nicméně snad alespoň do jisté míry omluvou to, že font, který používáme, je víceméně amatérskou snahou o převedení Randallova písma do podoby TrueType fontu. A že jsme si do něj například české znaky museli dodělávat zcela sami.)