Dnešní strip se v duchu klasického xkcd navenek tváří celkem vážně, ale informace v něm je lépe brát s poněkud větší rezervou...

První zajímavost o hadech sice vychází z existující teorie o tom, jak vznikl hadí jed, nicméně ji jednak prezentuje jako danou věc a jednak k ní přistupuje poněkud netradičním způsobem.

Druhá zajímavost je poněkud nejednoznačná a není přesně jasné, co tím vlastně Randall chtěl říci. Nejdelší had na světě je pravděpodobně krajta mřížkovaná, která ale žije v jihovýchodní Asii. V oblastech, které zajímavost zmiňuje, žijí anakondy, které jsou ovšem obvykle o něco kratší než zmíněné krajty. Navíc se dožívají podstatně kratšího věku. S ohledem na ilustraci je ale možné, že Randallovým záměrem bylo doslova sdělit, že se v dané oblasti vyskytuje obří had, který doslova žije na území oněch tří států.

Třetí zajímavost je pak samozřejmě sice pravdivá, ale patrně vás informačně příliš neobohatí ;-)

Zajímavost z mouseover textu je pak samozřejmě naprosto scestná. Souvisí s ní ovšem jiná zajímavost, na kterou upozorňuje explainxkcd.com - totiž že si málokdy uvědomujeme, že lidský zažívací trakt není vlastně nic jiného, než dlouhá díra, procházející napříč celým lidským tělem a uzavřená pouze soustavou svěračů, a technicky vzato se dá vlastně říct, že veškeré lidské zažívání probíhá mimo tělo samotné (protože v zásadě probíhá na jeho vnější straně, i když je tato vnější strana současně víceméně ukryta v jeho útrobách.

Dnešní comics si dělá svéráznou legraci z Darth Vadera a Luka Skywalkera v situaci, která se sice v mnohém podobá té filmové, ale současně se velmi, velmi odlišuje...

Pokud jste světem a internetem natolik nezkažení, že netušíte, co je Fleshlight (psáno skutečně s "E", nikoliv s "A"), pak se smiřte s tím, že vám uniká pointa dnešního vtipu, a rozhodně to nehledejte.

A pokud si nedáte říct, tak to alespoň nehledejte v přítomnosti dalších osob a zejména ne v práci či na jiném veřejném místě (zcela vážně).

Mouseover text pak tradičně můžete chápat (přinejmenším) dvěma způsoby.

Dnešní comics si samozřejmě dělá legraci z dvojího smyslu výrazu "nejžhavější hvězdy", který se samozřejmě v běžné řeči obvykle používá ve smyslu "nejvíce sexy herci/herečky", ale je možné ho chápat také více či méně doslovně, ať už ve vztahu k hercům, tak jako tomu je v samotném comicsu (kdy jeho protagonisté skutečně doslovně měří povrchovou teplotu herců, aby zjistili, kteří jsou "nejžhavější"), nebo ve vztahu ke skutečným hvězdám, jak tomu je v mouseover textu. Hvězda ξ Persei, která je v mouseover textu zmíněná, skutečně patří mezi jedny z nejžhavějších hvězd, viditelných pouhým okem. Její teplota se pohybuje kolem 35 tisíc stupňů Kelvina, zatímco teplota našeho Slunce je pouhých zhruba 5800 stupňů Kelvina. (Teplotu v Kelvinech přepočítáte na stupně Celsia velice snadno, od hodnoty v Kelvinech odečtete 273,15 - jinými slovy je to v případě teploty hvězd prakticky zanedbatelný rozdíl.)

Vtip dnešního stripu se, jako v případě spousty jiných xkcd, ukrývá primárně v mouseover textu. Ve stripu samotném vidíme, jak muž v baretu nafukuje počítač foukáním do napájecí šňůry. To je samozřejmě ve skutečnosti nesmysl, to snad není ani třeba zmiňovat. V souladu s pravidly kreslených grotesek pak takto nafouknutý počítač kamsi odlétá. Ani to by v praxi nebylo možné, minimálně ne za předpokladu, že je muž v baretu člověk (čímž si pravda nemůžeme být příliš jistí) - vzduch, který vydechujeme, je těžší než vzduch kolem nás, takže ústy nafouknutý předmět se nikdy samovolně vznášet nemůže.

Mouseover text nicméně s dějem stripu samotného dále pracuje v narážkách na unixové operační systémy. V těchto systémech je prakticky vše přístupné v podobě souboru na vašem "disku" - včetně valné většiny hardwarových zařízení, která jsou obvykle přístupná pod různými názvy v adresáři /dev (zkratka od "device", tedy "zařízení"). Mouseover text proto radí, abyste v situaci, kdy by vám někdo počítač takto nafouknul, použili utilitu gzip (tedy skutečně existující a v unixovém světě velmi rozšířený komprimační program) a s její pomocí zmenšili objem (tzn. zkomprimovali) vzduchu v počítači, respektive v zařízení /dev/inside (tedy něco jako "/dev/vnitřekpočítače"). Dlužno podotknout, že zařízení /dev/inside si Randall vymyslel, ve skutečnosti neexistuje.

Následně doporučuje použít rouru a získaný balík zkomprimovaného/stlačeného vzduchu přesměrovat na zařízení /dev/input a profouknout si tak klávesnici. Roura je v počítačové hantýrce výraz pro nasměrování výstupu dat z jednoho místa (výstupu programu, příkazu, zařízení...) na vstup místa druhého a je to tedy skutečně zcela platný koncept. Stejně tak skutečně existuje i zmíněné zařízení /dev/input, které pod sebou sdružuje nejrůznější vstupní zařízení, včetně zmíněné klávesnice. Podle Randalla by tedy přesměrováním tohoto zkomprimovaného vzduchu do klávesnice mělo dojít k jeho úniku z počítače s vedlejším efektem vyčištění klávesnice. Protože klávesnice bývají obvykle dost špinavé, doporučuje Randall chránit si při tomto úkonu zrak před vylétávajícími nečistotami.

Dnešní comics si dělá legraci z fenoménu superúplňku. Jedná se o termín, kterým v poslední době (poprvé se objevil před pár lety) začala senzacionalistická média označovat úplněk, který shodou okolností nastane ve chvíli, kdy je Měsíc na své mírně eliptické dráze Zemi nejblíže (je takzvaně v přízemí, jinak též perigeu - neplést s domovním přízemím).

Navzdory svému velkolepému pojmenování a mediální prezentaci ovšem není "superúplněk" ničím příliš výjimečný - měsíční kotouč "superúplňku" se nám na obloze jeví jen o zanedbatelných 14 procent větší, než v případě jevu zcela opačného, tedy úplňku, který nastal v nejvzdálenějším bodě měsíční dráhy, tedy odzemí neboli apogeu. Současně se může jevit až o 30 procent jasnější. Ani jedno ovšem nejsou hodnoty, které by byly lidské smysly schopny spolehlivě rozpoznat - pokud se na superúplněk podíváte a bude se vám zdát větší a zářivější, je to spíše kombinací aktuálních atmosférických podmínek, placebo efektu a případně také (dosud ne zcela vysvětleného) optického klamu, při kterém se nám měsíc na obloze blízko obzoru zdá podstatně větší, než je-li na obloze vysoko. Nárůst zdánlivé velikosti měsíčního disku "superúplňku" je schopna dostatečně spolehlivě odhalit pouze fotografie.

"Superúplněk" dokonce ani není ničím výjimečný - nezřídka (jako třeba letos) nastává úplněk v přízemí dokonce několikrát do roka.

Bohužel se zdá, že se termín "superúplněk" se už zabydlel ve slovníčku jak médií, tak astrologů, věštců a jiných podvodníků (například photoshopových "fotografů", kteří v období "superúplňku" násobí své úsilí zaplavit internet mizernými fotomontážemi obřích úplňků do nejrůznějších snímků), takže se ho bohužel patrně jen tak nezbavíme.

Mouseover text pak absurditu celého konceptu superúplňku demonstruje ještě narážkou na Spider-mana, který přinejmenším ve filmové trilogii Sama Raimiho dokáže ze zápěstí střílet pavučiny (v comicsu a rebootu je ovšem střílí ze speciálního zařízení, které si sám sestrojil a v němž mu mimo jiné může také dojít náplň), a ve všech svých verzích pak je navíc schopen udržet se snadno na jakémkoliv povrchu a jeho "pavoučí smysl" ho upozorňuje na blížící se nebezpečí. Spider-man inspirovaný superúplňkem je na tom evidentně poněkud hůře...

Dnešní comics naráží na Facebookem nedávno zveřejněnou informaci, že v rámci svého výzkumu schovával uživatelům příspěvky z jejich streamu. Kolem této informace se zdvihla poměrně bouřlivá diskuse, v níž někteří nazývali počínání Facebooku neetickým, navzdory skutečnosti, že podobné filtrování Facebook bohužel provozuje už poměrně dlouhou dobu a příliš se tím netají.

(Sami o skrývání a filtrování Facebookových feedů ostatně víme své - naše posty na Facebooku se dostanou často jen ke zlomku těch, kteří nás sledují - pokud bychom toto množství chtěli zvednout, museli bychom Facebooku zaplatit, což jednak učinit nemůžeme a jednak ani nechceme, čistě z principu. Opět bychom tedy jednou chtěli zdůraznit, jak důležité pro nás je, pokud naše posty na FB sdílíte dál, nebo jim alespoň dáte Like - samozřejmě za předpokladu, že se vám líbí.)

Mouseover text pak zdůrazňuje absurdnost celé situace, kdy Facebook má technicky vzato přístup ke spoustě našich soukromých informací, zná naše zájmy i způsoby chování a uvažování, ale současně bychom v případě, že bychom chtěli nahlédnout do kódu, který nám informace na FB předkládá a filtruje, pravděpodobně narazili na skutečnost, že tento kód je soukromým vlastnictvím Facebooku a my nemáme nejmenší právo do něj nahlížet...

Dnešní comics je technicky vzato porovnáním povrchové plochy všech těles ve Sluneční soustavě, pokud bychom jejich povrch roztáhli do roviny. V porovnání z tohoto důvodu chybí tělesa bez pevného povrchu, tedy jednak Slunce samotné a pak samozřejmě také planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Tyto planety sice mají pevné jádro, ovšem jejich povrch je plynný a proto nebyl v obrázku zahrnut. Kromě toho je ovšem třeba poznamenat, že v případě Země je započítán také povrch oceánů, ovšem můžeme argumentovat tím, že i pod hladinou oceánů se stále nachází pevný povrch.

Celý obrázek je zajímavý také tím, že všechna tělesa, kterou jsou v něm uvedena jménem, dosáhla takzvané hydrostatické rovnováhy, což znamená, že mají tvar (přibližně) koule. Ve Sluneční soustavě existuje jediný další objekt v hydrostatické rovnováze, který na obrázku není výslovně uveden, a tím je Saturnův měsíc Mimas. Jelikož plocha povrchu tohoto měsíce je zhruba 490 tisíc čtverečních kilometrů, zdá se (i na základě dalších náznaků), že si Randall při vytváření tohoto obrázku zvolil jako hraniční hodnotu pro specifické uvedení daného tělesa plochu povrchu 500 tisíc kilometrů čtverečních.

Jednotlivá tělesa jsou na obrázku obvykle sdružována víceméně tak, jak k sobě patří (například měsíce jedné planety se nacházejí ve své blízkosti). Jednou ze zajímavostí (odkazující se i na předchozí odstavec) je nepopsané území napravo od Neptunova měsíce Tritonu. Je poměrně pravděpodobné, že k vynechání jeho popisku došlo omylem a že má představovat Neptunův měsíc Proteus s povrchovou plochou zhruba 550 tisíc čtverečních kilometrů. Na druhou stranu, Proteus nevyhovuje podmínce hydrostatické rovnováhy, takže na základě tohoto předpokladu by naopak na obrázku samostatně uveden být neměl. Pravdu, oč se jedná a jak k tomu došlo, zná asi jen Randall.

Mouseover text nás pak upozorňuje na poněkud překvapivou skutečnost, totiž že Randall (alespoň dle tohoto textu) nekreslil celý obrázek jako infografiku, ale jako plán toho, co bychom měli udělat - tedy sešít k sobě povrch všech těles Sluneční soustavy. Zmínka o Seattlu přitom samozřejmě odkazuje na slavnou věž s názvem Space Needle, tedy doslova "Kosmická jehla".

Dnes asi jen drobná poznámka - List Erikson a Vinland, které zmiňuje mouseover text, odkazují na skutečného vikingského mořeplavce Leifa Eriksona, podle všeho prvního Evropana, jenž dosáhl břehů Severní Ameriky, kterou pojmenoval "Vinland". (A ano, v angličtině ten vtip s jeho jménem funguje o něco lépe. Randall se nám poslední dobou těmi dvojsmysly a slovními hříčkami patrně za něco mstí...)

Nejsme si jisti, je-li to vůbec potřeba vysvětlovat, nicméně - celý dnešní strip je jakýmsi inverzním příběhem Supermana, který byl svými rodiči z planety Krypton těsně před jejím zničením odeslán k nám na Zemi. My tu sledujeme jiný pár, který své dítě vyšle směrem přesně opačným. Ve čtvrtém panelu comicsu se jeho kosmická loď dokonce přímo míjí s tou Supermanovou.

Mouseover text pak paroduje proslov Supermanova otce, ve kterém svému synovi vysvětluje, že následkem odlišných podmínek na Zemi zde získá pozoruhodné schopnosti. Ústřední postava dnešního stripu na tom zřejmě bude podstatně hůře, i když ji to asi s ohledem na nadcházející explozi Kryptonu nebude trápit příliš dlouho...