Dnešní strip evidentně velmi svižně reaguje na včera představený první trailer k filmu Jurský svět, novému pokračování série Jurský park. Zápletka filmu se dle traileru točí kolem zcela nového dinosaura a ještě hrozivějšího dinosaura, kterého vědci v parku Jurský svět stvořili (a kterého nám trailer samozřejmě neodhaluje). Jeden z vědců se přímo v traileru chlubí tím, že stvořili lepšího dinosaura - což je výrok, který si na internetu vzápětí vysloužil nejednu posměšnou reakci na téma "ještě mnohem dinosaurovatějších dinosaurů". Je pochopitelně celkem jasné, že se tvůrci filmu snaží v tomto ohledu přesně v souladu s pravidly pokračování trumfnout původní snímek.

Muž v klobouku takového "lepšího dinosaura" prezentuje, mimo jiné slovy, že tyranosaurus je už přes dvacet let starý (původní film měl premiéru v roce 1993). Skutečné stáří tyranosaura je přitom samozřejmě nějakých v průměru 67 milionů let. Tento "lepší dinosaur" je podle něj děsivější, vražednější a chytřejší. Když ale dojde na samotné odhalení, je nám odhalen charakteristický přihlouple vyhlížející tyranosaurus z webcomicsu Dinosaur Comics, jehož je Randall velkým fanouškem. Tyranosaurus z tohoto webcomicsu má přitom do děsivého a chytrého zabijáka tak daleko, jak je to jen možné, jak ostatně sám dokazuje v mouseover textu.

Nemáme tušení, zda to je v dnešní době už potřeba vysvětlovat či zatím ještě stále ne, ale "Král vysílá své vojsko" je alespoň kdysi celkem populární dětská hra. Její účastníci se rozdělí do dvou družstev, která se postaví proti sobě a jejich členové se chytnou za ruce a vytvoří řetěz. "Král" každého z týmů pak následně vybírá jednoho "vojáka", který se rozběhne a pokusí se lidským řetězem soupeřů proniknout, respektive ho přerušit. Pokud se mu to podaří, získává jeho tým dle vlastní volby jeden ze dvou přetržených "článků" řetězu. Pokud se mu to ale nepodaří, stává se členem soupeřícího družstva.

Dnešní comics naznačuje, že takovým způsobem došlo i ke vzniku pohoří Himálaj - dva prehistorické kontinenty, Laurasie a Gondwana, z nichž se postupem času vytvořily kontinenty takové, jak je známe dnes, spolu hrály právě tuto hru a Gondwana se rozhodla vyslat proti Laurasii Indii. Ta vší silou narazila do Laurasie, ale ačkoliv její náraz dal vzniknout právě Himálaji, zcela logicky ve svém pokusu o přerušení soupeřova řetězu neuspěla.

Oceán Téthys, který zmiňuje mouseover text, je pak označení pro moře, které od sebe v období druhohor oddělovalo právě Laurasii s Gondwanou. Bylo pojmenováno podle řecké bohyně moří, dcery bohyně Země Gaie a boha nebe Úrana. Je podle ní pojmenován také jeden z měsíců planety Saturn.

Otázka, která je nám v dnešním stripu prezentována, vypadá jako poměrně nevinná otázka na kousku papíru, jakou by si mohli mezi sebou posílat školáci - i její poněkud dětinská forma s možnostmi "Ano/Ne" a také stylizace finální odpovědi v mouseover textu tomu nasvědčují. Třetí možnost tak působí poněkud úsměvně nepatřičně.

Celý strip má ale ještě humornější další úroveň, kterou ocení zejména fanoušci díla Isaaca Asimova. Je totiž zcela evidentní, že celý strip včetně mouseover textu naráží na jeho povídku z roku 1956 s názvem Poslední otázka, ve které se lidstvo v různých fázích vývoje za různých okolností ptá svého nejdokonalejšího počítače, původně zvaného MultivAC (zvýrazněné AC, které jako jediné zůstává v názvu všech inkarnací počítače v průběhu věků, znamená Analog Computer, tedy "analogový počítač"), na to, zda je možné zvrátit ve vesmíru setrvalý nárůst entropie a tedy i zabránit jeho nevyhnutelnému konci. Všimněte si mimochodem paralel se Stopařovým průvodcem po Galaxii - je celkem pravděpodobné, že se právě touto povídku Douglas Adams částečně inspiroval. A ačkoliv MultivAC k odpovědi nakonec dospěje (ale k jaké a za jakých okolností, to samozřejmě nebudeme prozrazovat - i kdy mouseover text leccos naznačuje), do té doby vytrvale odpovídá takřka stejnou větou, která figuruje i v dnešním stripu.

Dnes jen velmi stručná poznámka k mouseover textu - pokud neznáte Dvorakovu klávesnici, vězte, že jde o alternativní rozložení klávesnice psacího stroje a potažmo tedy počítače, určené pro anglický jazyk (navzdory česky vyhlížejícímu jménu - jejím autorem nicméně je vzdálený příbuzný našeho Antonína Dvořáka). Toto rozložení na rozdíl od běžné QWERTY klávesnice bere v potaz frekvenci konkrétních písmen v anglickém jazyce a ta nejfrekventovanější umísťuje na co nejvýhodnější pozice pro psaní všemi deseti. Z toho důvodu je často považována za velice efektivní pro rychlé psaní, i když výsledky nejsou zcela jednoznačné (existují písaři, dosahující na běžné klávesnici srovnatelných výsledků).

Ačkoliv by se mohlo zdát, že dnešní strip je míněný veskrze vážně, je-li mezi přítomnými chemik, patrně se v lepším případě směje, v horším chytá za hlavu. Randall nám tu totiž předkládá alternativní verzi chemie, která s tou skutečnou nemá příliš mnoho společného. V Randallově typografické chemii se počet vazeb, které je schopen atom nějaké látky vytvořit s jinými atomy, řídí počtem volných konců znaku jeho chemické značky. Vodík tak je podle něj schopen tvořit čtyři vazby, protože písmeno H má dohromady čtyři volné konce (dva na každé nožičce), uhlík vazby dvě a kyslík vazbu žádnou.

To samozřejmě nemá pranic společného s realitou, kde tedy bohužel (bohudík?) patrně nenajdete krystalický vodík (zatímco krystalický uhlík ano), ale naštěstí v ní naopak poměrně často (alespoň na Zemi) najdete molekulu O2, pro náš život poměrně zásadní. Stejně tak třeba existence vody by v souladu s Randallovou typografickou chemií byla nemožná. Ve skutečnosti se množství možných vazeb prvku řídí počtem volných valenčních elektronů - vodík má jeden, uhlík čtyři a kyslík dva. I proto sice skutečně existuje molekula se vzorcem C2H, ovšem nemá ve skutečnosti strukturu C-H-C, jak je naznačeno ve stripu, ale C-C-H (protože atom vodíku není schopen navázat dva další atomy, pouze jeden), a jméno "mydran" je zcela smyšlené.

Mouseover text pak klasicky celou myšlenku typografické chemie rozvádí upozorněním na existenci bezpatkových a patkových sloučenin, stejně jako v typografii existují patková a bezpatková písma. Patková písma by měla mnohdy výrazně větší počet oněch "volných konců" (kterým se jistě v typografii nějak odborně říká), například v případě velkého H by to bylo celkem osm volných konců, a "patkový vodík" by tedy byl schopen vazby s celkem osmi dalšími atomy.