Dnešní comics patrně příliš vysvětlení nepotřebuje - astronom, který je jeho protagonistou, patrá ve vesmíru po obyvatelných planetách a je nadšený z toho, že objevil jednu, která jako by z oka vypadla Zemi. Což není příliš překvapivé, protože se ve skutečnosti dívá na její odraz.

Podotkneme jen, že hledání takových planet samozřejmě neprobíhá vizuálně, a že by ono zrcadlo muselo být umístěno v poměrně velké vzdálenosti, pokud by pohled do něj měl někoho byť jen teoreticky zmást. O přesnosti jeho namíření ani nemluvě.

Vtip dnešního comicsu je postavený na skutečnosti, že je graf na obrázku nedostatečně popsaný a nelze tedy jednoznačně říct, v jakém souřadnicovém systému je zaznamenaný. V obou případech je naše výchozí jistota padesát procent (protože přichází v úvahu jedna ze dvou možností a každá z nich má naprosto stejnou pravděpodobnost). Pokud je graf v souřadnicích kartézských, pak jeho správným přečtením zjistíme, že s časem naše jistota, že se jedná o graf v souřadnicích polárních, klesá až na nulu. Pokud je ovšem v souřadnicích polárních, pak naše jistota s postupem času stoupá na sto procent, takže na konci jsme si jisti tím, že v polárních je. Jinými slovy - ať už na začátku předpokládáme kteroukoliv ze dvou možností, graf nám náš předpoklad nakonec vždy potvrdí.

Rádi bychom vysvětlili i mouseover text, ale bohužel, tentokrát nám nebylo souzeno ho pochopit dokonce ani po nahlédnutí na explainxkcd.com. Omlouváme se.

Vypravěč dnešního comicsu dle vlastních slov strávil dvacet let sledováním klasického spořiče obrazovky, ve kterém se prolétá hvězdným pole, v naději, že se jednou objeví nějaká hvězda přímo uprostřed, tedy přímo v dráze pomyslného letu. Když k tomu konečně došlo, má to poněkud překvapivé následky...

Mouseover text pak odkazuje na jiný klasický spořič obrazovky, létající topinkovače z kdysi velice slavné sady spořičů After Dark. Vypravěč údajně strávil osm hodin denně posledních čtyřiadvacet let tím, že se některý z nich pokouší sestřelit arkádovou světelnou pistolí. Vzhledem k tomu, že zmíněný spořič samozřejmě není napsaný tak, aby na světelnou pistoli reagoval, se této činnosti dotyčný zřejmě bude věnovat ještě poměrně dlouho.

Dnešní comics má dvě roviny významu. V první se samozřejmě zabývá bájí o Prométheovi, který ukradl oheň bohům, a zamýšlí se nad tím, že oheň víceméně nelze ukradnout, pouze sdílet.

V té druhé rovině se pak samozřejmě jedná o drobnou analogii digitálního kopírování a sdílení dat a zamyšlení stran toho, jaká komu vlastně vzniká škoda, pokud původní dílo zůstává v nezměněné podobě původnímu majiteli.

Mouseover text pak jako bonus zmiňuje poněkud svérázný nápad na film od Michaela Baye, kde by se téma Prométhea a ukradeného ohně dalo stylově uplatnit - i když, přiznejme si to, na poměry Michaela Baye a současné hollywoodské produkce je vlastně celkem umírněný. A chybí v něm obří pavouk.

Comics odkazuje na před pár dny oznámený projekt společnosti Google s názvem Project Loon, který si klade za cíl poskytovat připojení k internetu v hůře dostupných či pokrytých oblastech. Ve světě xkcd ovšem jako obvykle funguje poněkud jinak...(viz také předchozí AirAware).

Mouseover text pak zmiňuje další poněkud svérázný projekt, jak zajistit internetové připojení v hůře dostupných místech.

Na dnešním comicsu není příliš co vysvětlovat, je poměrně jednoznačný. Snad jen stojí za to podotknout, že si mousover text dělá legraci z filmové série Doba ledová.

Z důvodů, které jsou současně poněkud obskurní i poměrně logické, se u náhle velmi populárních (tzn. obvykle virálních) videí na YouTube stává to, že se počítadlo jejich zhlédnutí zastaví zhruba na den na hodnotě "301". Běžně pak bývá k vidění, že má video uvedených 301 zhlédnutí, ale třeba několik tisíc "Like", což řadu lidí zaskočí, případně jim to vrtá hlavou.

Google před nedávnem za zmíněné číslo doplnil znaménko plus, aby naznačil, že zhlédnutí může být ve skutečnosti více.

Randall nám dnes nicméně nabízí pohled do zákulisí toho, jak skutečně taková virální videa vznikají.

Dnešní comics samozřejmě naráží na aktuální aféru kolem sledovacího projektu PRISM, provozovaného NSA, který shromažďuje a monitoruje soukromá elektronická data.

Dwarf Fortress je legendární (a poněkud obskurní) sharewareová počítačová strategická hra, prezentovaná v čistě textovém režimu pomocí pseudografiky. Hra probíhá v náhodně vygenerovaném světě, ve kterém hráč ovládá skupinku trpaslíků a snaží se s nimi vybudovat fungující a prosperující trpasličí pevnost, a je proslulá svou vysokou obtížností, ale současně také ohromující komplexností. Jak comics naznačuje, každý, kdo tráví čas tím, že sleduje hráče Dwarf Fortress, jak hraje, se obrazně řečeno sám nutně stává hráčem hry, velmi podobné Dwarf Fortress, který sleduje, jak jeho herní postavy hrají Dwarf Fortress.

Mouseover text pak odkazuje na skutečnost, že nejeden hráč Dwarf Fortress tráví spoustu času tím, že se ve hře (s využitím její zmíněné vysoké komplexnosti) pokouší vybudovat pozoruhodné věci - například byla ve Dwarf Fortress vytvořena turingovsky úplná funkční kalkulačka, fungující tedy doslova na trpaslíky. Randall pak zmiňuje vytvoření celého turingovsky úplného počítače ve Dwarf Fortress a přirovnává Velkého bratra k někomu, kdo se na takovém počítači následně pokouší zprovoznit Minecraft - hru, která je v mnoha ohledech považována za variaci právě na Dwarf Fortress a ve které její hráči vytvořili podobně pozoruhodná díla, například funkční osmibitový mikroprocesor.

Dnešní comics asi příliš vysvětlení nepotřebuje - oba protagonisté v něm zkrátka nepřímo přiznávají, že stejně jako spousta z nás ztrácejí čas přesně těmi nedůležitými soukromými obavami a nejistotami, které za to nestojí.

Ufff. Tohle je zase jednou učiněná překladatelská noční můra - vtip tohohle comicsu totiž prakticky nelze převést mimo anglosaské reálie.

Muž v klobouku a čepici jsou známí komici Abbott a Costello, kteří se mimo jiné proslavili také legendární scénkou "Kdo je na první metě?". Pamatujete na Rain Mana? Raymond Babbitt v něm tuhle scénku mnohokrát odříkával dokola. Její vtip spočívá v neobvyklých jménech hráčů na jednotlivých metách - hráč na první metě se jmenuje "Kdo", hráč na druhé "Jak" a hráč na třetí "Nevím", což samozřejmě v rámci scénky vede k mnoha nedorozuměním.

Žena v comicsu tohle nepochopení zavádí ještě o stupeň dál tím, že si jejich neustálé dohady o tom, kdo/Kdo je na první metě vykládá jako debatu o hrdinovi britského seriálu Doctor Who. V češtině se tenhle seriál sice jmenuje "Pán času", ovšem původní název znamená doslova "Doktor Kdo". Celá řada těch, kteří seriál příliš neznají, se domnívají, že je název celého seriálu, ted "Doktor Kdo", současně i skutečným jménem hlavního hrdiny. (Ve skutečnosti název seriálu odkazuje na poměrně obvyklý rozhovor, který v něm v různých obměnách zazní poměrně často: - Jsem Doktor. - Doktor kdo? - Prostě Doktor.) Žena v comicsu jako správný nerd evidentně usoudila, že Abbott s Costellem k takovým lidem patří a upozorňuje je tedy, že onen "Kdo" (který je na první metě) se ve skutečnosti jmenuje prostě "Doktor" (respektive si tak nechá říkat - jak se jmenuje doopravdy, to je jedním z největších tajemství celého seriálu).

No a aby to nebylo tak jednoduché, tak mouseover text to celé posouvá zase ještě někam docela jinam, protože obsahuje odkazy na slavnou a poněkud bizarní dětskou scifi knihu Madeleine L'Engle "A Wrinkle in Time", ve které se objevují postavy s velice podobnými jmény - mimo jiné v ní figurují "Paní Kdo" (která je tedy evidentně na první metě) a také "Paní Jakto", která je v mouseover textu vybízena k tomu, aby z druhé mety, na které logicky musí být, vyrazila na metu třetí, protože Tetě Příšeře (další z vedlejších postav knihy) se podařil skvělý odpal. (Nakolik se nám podařilo zjistit, tak tahle kniha zřejmě nikdy v češtině nevyšla, jen ve slovenštině vyšla jako "Nebezpečná skratka". Takže jsme si jména postav prostě vymysleli podle sebe.)

Randallova mysl se občas ubírá pozoruhodnými cestami...