Moc se všem omlouváme za těch několik neuspořádaných slov dnešního vysvětlení, které se nám v tom spěchu nepodařilo překrýt neprůhledným bílým DIVem.

Problém zastavení je úlohou z teorie vyčíslitelnosti. Cílem úlohy je nalézt odpověď na otázku, zda se obecný počítačový program při některé ze zcela libovolných kombinací vstupních dat může zastavit, nebo zda poběží donekonečna.

Alan Turing v roce 1936 dokázal, že napsat obecný algoritmus, který by na tuto otázku dokázal najít řešení, není možné.

Randall v dnešním comicsu předkládá podle vlastních slov "nadčasové řešení" této otázky - vytváří velice primitivní algoritmus, který proměnnou "ZastaviSe" za všech okolností nastavuje na hodnotu "True", tedy jinými slovy říká, že se dříve či později zastaví naprosto každý program. Jde samozřejmě o to, že Randall na celý problém nahlíží z praktického hlediska, nikoliv z čistě teoretického - při zohlednění praktických okolností je skutečně víceméně možné vyloučit možnost, že by jakýkoliv program mohl běžet nekonečně dlouhou dobu, přinejlepším může běžet opravdu velice dlouho. Ale počkáme-li dostatečně dlouhou dobu, nakonec se z toho či onoho praktického důvodu v reálném světě (tedy nikoliv v rámci teoretického modelu) každý program zastaví, protože v reálném světě nic nevydrží věčně.

Mouseover text nicméně právě toto tvrzení rozporuje, respektive v něm Randall tvrdí, že k němu vymyslel protiargument. Naráží ovšem na problém, jak svůj protiargument přesvědčivě prezentovat, protože v souladu s výše zmíněným v reálném světě víceméně popírá sám sebe a jeho platnost nelze ověřit.

Dnešní comics si (pravděpodobně) dělá legraci z jisté skupiny odborníků na zdraví a zdravou výživu, kteří se nevědomky chovají poměrně pomateně, a také tak trochu ze zavádějících reklam a obalů potravin. Fiktivní hrdina comicsu si pochvaluje odšťavňovač, ale pohled na jeho poličku naznačuje, že namísto skutečných ovocných šťáv pomocí odšťavňovače vyrábí šťávu z Fruit Gushers, tedy ovocných želatinových bonbónů. Fruit Gushers patří v Americe k výrobkům, které jsou výrobcem prezentovány a mnohými zákazníky vnímány jako zdravé (respektive jako zdravější alternativa k jiným bonbónům), protože obsahují spoustu ovoce. Podobná situace je i na našem na trhu například s různými nízkotučnými ovocnými jogurty nebo s naprostou většinou nejrůznějších snídaňových musli - jsou prezentovány a vnímány jako zdravé, ale ve skutečnosti obsahují obrovské hromady přidaného cukru. Ve skutečnosti jde samozřejmě pořád o cukrovinku, takže pokud by se takové bonbóny někdo pokoušel "odšťavňovat", získá pouze sladkou vodu, která bude mít do zdravé ovocné šťávy opravdu velmi daleko.

Mouseover text pak celou absurditu naznačené situace posouvá ještě o kousek dál oblíbeným výrokem o vitamínech ve slupce, který zdaleka neplatí ani u skutečného ovoce, natož pochopitelně u bonbónů.

Dnešní comics si dělá legraci z příšerně nadužívaného efektu pro rozpohybování statických obrázků, označovaného též jako "Ken Burns efekt" (podle režiséra Kena Burnse, autora řady známých dokumentů, který v osmdesátých letech tento efekt sice nevymyslel, ale přesto významně zpopularizoval), při kterém kamera současně švenkuje a najíždí do/z obrázku.

V současné době je tento efekt potkáte takřka v každém programu pro vytváření fotografických slideshow a prakticky na každých stránkách, které vytváření slideshow nebo prohlížení fotografií pomocí slideshow umožňují. Flickr, jehož vývojářům Randall v mouseover textu nepřeje (právem) nic pěkného, zašel v tomto ohledu při svém nedávném redesignu až tak daleko, že tento efekt používá jako standardní a dostat se ke staré, statické verzi slideshow není tak docela jednoduché.

Problém tohoto efektu, jakkoliv je nepochybně za jistých okolností působivý, tkví (kromě jeho nadužívanosti) také v tom, že v podstatě likviduje jakoukoliv původní kompozici, kterou autor fotografie pečlivě vytvářel, a protože jsou snímky při prohlížení v rámci tohoto efektu různě zvětšovány, jsou navíc divákovi předkládány ve zcela jiné kvalitě, než v jaké je přichystal autor.

Čínská stolní desková hra Go je kvůli své komplexnosti a strategičnosti jednou z posledních her, ve kterých jsou lidé stále ještě lepší než počítače (existuje příliš mnoho možností vývoje partie, než aby je počítače dokázaly správně vyhodnotit a zvolit optimální strategii). Přesto se ale stále zlepšují a pravděpodobně není daleko chvíle, kdy budou i v Go lepší než lidští hráči.

Dnešní comics na této premise staví. Muž v comicsu na informaci o tom, že k tomu patrně brzy dojde, reaguje velmi charakteristickou poznámkou ve stylu těch, kterými se lidé často chlácholí, že na tom ještě nejsou tak špatně. Žena u počítače na základě jeho poznámky ovšem napíše script v programovacím jazyku Python, který její obsah velice snadno popře (a z mužova pohledu tak lidé přijdou o další z věcí, ve kterých byli lepší než počítače).

Mouseover text pak toto téma rozvíjí další podobnou poznámkou, následovanou popisem scény, ze které by se mohlo zdát, že právě vyřčená poznámka tak úplně neplatí.

Dnešní comics je opět poměrně prostý - naráží na skutečnost, že ačkoliv dnes pozná citáty ze Star Wars (nebo libovolného jiného popkulturního fenoménu) prakticky každý, protože se jedná o notoricky známou věc, dříve nebo později může dojít k tomu, že se z nich stanou pouze výroky, u kterých si nebude nikdo přesně jistý, co znamenají nebo proč se říkají. Poněkud paradoxně by k tomu alespoň podle dnešního comicsu mohlo dojít v době, kdy lidstvo bude mít celou řadu věcí z citovaných filmů běžně k dispozici.

A dost možná bude žít i na jiných planetách, jak naznačuje mouseover text.

Dnešní comics ilustruje problémy, se kterými se potýkají lidé, kteří vědomě či nevědomě berou věci příliš doslovně. Mouseover text vše jen dál rozvíjí. Pod "nádobíčkem, co máš od svý matky" je samozřejmě myšleno něco docela jiného než oblíbený a památeční hrneček a velmi pravděpodobně je řeč o darech spíše genetických než materiálních...

Dlužno podotknout, že v originále použité "Shake what your mama gave you" je poměrně zaběhlá fráze v anglofonní rapové kultuře.

LD50 je v toxikologii označením pro takzvanou střední smrtnou dávku toxinu, při které uhynulo 50 procent pokusných zvířat do 24 hodin od okamžiku, kdy byla této dávce vystavena. Udává se obvykle v miligramech toxinu na kilogram živé váhy subjektu. Podle comicsu je tedy k dosažení LD50 u člověka zapotřebí 2kg toxikologických dat na každý kilogram jeho hmotnosti.

Mouseover text pak jako obvykle vše dále rozvíjí zmínkou o tom, že při orální aplikaci, tedy ústním podáním, je tato dávka výrazně nižší (protože pravděpodobně dojde k zadušení nebo smrtelnému poškození zažívacího traktu), a také upozorňuje na skutečnost, že pro aplikaci podkožní injekcí se zatím nepodařilo získat použitelná data kvůli značně problematickým možnostem podání papírových listů injekčně. Můžeme nicméně spekulovat o tom, že by taková dávka byla opět výrazně nižší, protože k fatálnímu zablokování krevního řečiště by stačilo relativně malé množství papíru.

Dnešní poetické xkcd asi není třeba příliš vysvětlovat, je poměrně jednoznačné.

Zajímavé nicméně je, že alespoň soudě podle Wikipedie k opylování zmíněné orchideje včelami stále dochází, byť jen v některých oblastech, takže se možná jedná o částečnou uměleckou licenci, nebo má Randall k dispozici nějaké lepší informace.

Poetičnost celého comicsu a úžas nad fungováním přírody pak také poněkud naruší, pokud se pokusíte vžít do role onoho opylujícího samečka a představíte si celou situaci z jeho pohledu. Ale tím si hezký příběh nebudeme kazit.

Mouseover text pak naznačuje, že situace s orchidejí, imitující vymřelou včelí samičku, viděnou očima samečka, toužícího po páření, je vlastně v mnoha ohledech srovnatelná s tím, kdyby za spoustu let našli mimozemšťané na Zemi jako jediné vodítko pro podobu lidstva rozmazané obrázky sexy modelek z reklam na deodoranty - stejně jako onen květ orchideje by nutně nemusely poskytovat příliš realistickou představu o tom, jak lidé opravdu vypadali.

Domníváme se, že dnešní comics snad ani není třeba vysvětlovat, ale přesto - mezi některými uživateli internetu je velice rozšířené nutkání psát pod každý čerstvě zveřejněný post či článek jako první komentář něco ve stylu "První!", přičemž takový komentář je často jedinou aktivitou a jediným přispěním dotyčného k dané diskusi. Je to poměrně otravné, obzvlášť na frekventovanějších stránkách, kde snadno dojde vlivem zpoždění k tomu, že se komentářů "První!" sejde hned několik.

Naštěstí, jak se zdá, tento trend po spoustě let konečně začíná mizet.

Bohužel, jak ironicky naznačuje mouseover text, si mezitím uživatelé internetu vymysleli více než dost jiných otravných komentářů či činností, kterými mohou komentáře "První!" více než uspokojivě nahradit.