Protože rychlost světla je omezená a vesmírné vzdálenosti nepředstavitelně obrovské, když se díváme na noční oblohu, nevidíme ve skutečnost "současnost", ale díváme se různě daleko do minulosti v závislosti na tom, jak vzdálený od nás daný objekt je. Platí to ostatně i v případě objektů naší Sluneční soustavy včetně Měsíce - obraz Měsíce vidíme se zpožděním zhruba 1,3 sekundy, obraz Slunce pak se zpožděním zhruba 8,3 minuty. V případě objektů mimo naši Sluneční soustavu se pak jedná o zpoždění v řádu přinejmenším roků a většinou mnohem delší. Pokud například sledujeme nám nejbližší spirální galaxii a také jedinou galaxii, viditelnou alespoň za dobrých podmínek pouhým okem, tedy galaxii M31 v Andromedě, vidíme ve skutečnosti její obraz, starý 2,5 milionu let - jinými slovy ji vidíme tak, jak vypadala, když se velmi zvolna začínaly na Zemi objevovat první zástupci rodu Homo. Pokud bychom chtěli zjistit, jak tato galaxie vypadá právě teď, museli bychom si počkat dalších 2,5 milionu let. A to se stále jedná o jeden z poměrně blízkých vesmírných objektů...

Dnešní strip na tuto skutečnost naráží. Zpoždění, se kterým vidí dvojice protagonistů nad sebou přelétat husy, však samozřejmě není ani v nejmenším stovky let - vzdálenost 100 metrů světlo uletí asi za 300 nanosekund. O něco málo větší smysl taková poznámka dává u zmínky o zvuku husího kejhání, neboť zvuk se šíří mnohem pomaleji. I tak by ale samozřejmě stále nešlo o stovky let - v případě stometrové vzdálenosti by se jednalo o zhruba třetinu sekundy. Mužský protagonista stripu má tedy v zásadě pravdu v tom, že jeho přítelkyně je poněkud zvláštní.

S ohledem na mouseover text je ale poměrně jasné, že Randall sám ji směle troufne...